Začalo to zcela romanticky a nevinně. Parta tří kámošů se rozhodla vybudovat příjemnou kavárničku pro sebe a své blízké okolí, pro onu kohortu rozmanitých zájmů, zkušeností, nadání i prostot, kterou v oněch rozjívených devadesátkách spojoval hluboký smysl pro pařbu na úrovni.
A když už měli kvalitní lidské odbytiště, bylo třeba zajistit kvalitní materiál, tedy pití a jídlo. Ano, jsme zvyklí na opačné pořadí, ale toto vyjadřuje tehdejší priority přesněji.
Hned od počátku provozu byly další ušlechtilé povahy a krásné tváře přitahovány touto pitoreskní a veselou společností, ve které výměna znalostí a zkušeností už dosahovala akademické úrovně.
V této geniální líhni se brzy začaly rýsovat obrysy tužeb všech protagonistů.
Byla definována základní rovnice Žlutého života:
tvrdé pití + ostré jídlo = ušlechtilý jemnocit.
Do popředí začíná vystupovat potřeba jedinců zapálených pro dobrou kuchařinu a barudřinu, kteří ještě stále hoří a mají schopnost výše zmíněnou společnost nadchnout svým umem a uspokojit její náročné potřeby.
Píše se rok 2001 a začíná Žlutá odysea. Žádná sci-fi, žádný románek, ale poctivě odmakané dílo nadaných dříčů, dnes už klidně můžeme říci budoucích profesionálů, co, nestyďme se říci géniů vyplivnutých na posty z vřídla kulturně-vědeckého chaosu místa a doby.
Pro ostré jídlo odcházejí hledat inspiraci do Mexika a Asie, tam, kde již dávno pochopili půvab ostrosti a kořenitosti pokrmu, přispívajícího k pikantnosti života, který je až příliš krátký na mdlé prožitky.
Po rychlém zorientování se v tajích exotické tvorby začínají úspěšně obohacovat pumpovní jídelníček o nové pikantní kousky, kterými si dodnes získávají nové fanoušky, vyznávající též tento trend i když základní rovnice jim zůstává utajena.